Cappuccino na Sněžce - zvládnu to?

Začala bych tím, co jsem udělala a pak, co jsem měla udělat.

Plán byl jasný. Zkusit v mrazu a za každého počasí, vyšlápnout na Sněžku a na vrcholu udělat cappuccino.

V teplém zázemí naší školy kávy, se vše zdálo, jako milá procházka s jasným koncem, tedy krásné cappuccino, které si s kamarádkou vychutnáme po zdolání nevyšší hory ČR.

Zabalila jsem tedy veškerou baristickou výbavu. Samozřejmě vše v outdoorové variantě, aby bylo jednotlivé baristické vybavení co nejlehčí do batohu a zároveň v kvalitě, která vykouzlí jak základ pro shot espressa, tak ohřeje a vyšlehá krásné mléko pro latté art. Přece si neudělám cappuccino bez obrázku. To je jasné!

Takže zabaleno do batohu. Docela to bylo těžké, ale mám dobrý batoh na cesty, takže se to v té váze na zádech rozleží a bude to cajk…

Cesta Praha – Pec pod Sněžkou utekla rychle, tak jsme si zašli ještě na kávu do naší oblíbené kavárny Craft Coffee, kde jsem si uvědomila, že jsem zapomněla konvičku na mléko. Poprosila jsem tedy zdejšího baristu, zda by mi jednu malou nepůjčil a popsala jsem mu proč a že jdu na ten „kopec“ nad Pec a udělám tam cappuccino.

Myslím, že se v duchu dost pousmál mé naivitě a možná odvaze začátečníka, ale konvičku mi půjčil. Jen řekl, docela jasnou větu: „Máte nesmeky na boty? Nahoře to bude klouzat.“

Řekla jsem mu: „Jasně!“ A šly jsme obě plné nadšení vše zdolat.

Venku jsem se podívala na kamarádku, utvrdila se, že opravdu myslel nesmeky na boty, tedy pomocné protiskluzové pomocníky. Kamarádka to pochopila stejně. Takže jsem mu odpověděla „Jasně?!“ a přitom žádné nesmeky nemáme? Kamarádka odpověděla: „No jasně!“ Obě jsem si odkývaly, že to zvládneme bez nich a vyrazily jsme!

Byla zima a dole na lanovce nám oznámili, že lanovka sice jede, ale nahoře dost fouká. Odvětily jsme: „Super, to bude legrace.“ Koukly jsme na hodiny a bylo 13.30. Ta káva a povídání v kavárně, nás dost tedy zdrželo. No nevadí, to doženeme! Hned na začátku cesty, pod lanovkou v Peci pod Sněžkou, jsme blbě zahnuly, tak jsme se musely kousek vrátit. Takže opět pár minut zdržení. Poslední lanovka jede v 17.00, to už bude tma a pokud lanovku nestihneme, jdeme dolu pěšky a s tím jsme nepočítaly, takže nemáme čelovky a vlastně ani chuť jít ve tmě a mrazu.

Takže do toho šlápneme, ať to stihneme ne? První kroky do kopce a batoh mi nějak ztěžknul na zádech. No nic, to půjde. Jdeme do prvního lesního výšlapu a z lesa se vynoří dva chlapíci, kteří hned říkají, aniž bychom se jich ptaly, že to hodně klouže a ať s nimi raději jdeme do hospody. Nevyžádaná rada a drobný flirt si říkám a jdeme dál.

Takže opravdu to klouže a to tak, že fakt dost. Prodíráme se tajícími polo loužemi a namrznutým povrchem pod nimi a kamarádka mi nabízí, že na chvíli vezme ten batoh, protože vidí, jak se začínám trápit. Jsem statečná a odmítám. Vždyť mám fyzičku. Dvakrát v týdnu pravidelně cvičím a chodím na tenis, volejbal a běhám přece často po kavárně mezi zákazníky.

Za chvíli batoh ráda odevzdávám kamarádce a jde se mi o dost líp. Jenže cesta se tím klouzáním dost zdržuje a když kouknu na hodinky, je 15:00 a my jsme teprve u zastávky lanovky Růžová hora. Což je ještě 2,5 km po namrzlé a strmé cestě až na vrchol. Už tu cestu znám v létě a vím, že je to náročné i bez ledu. Ale toto je moje první cesta v zimě a předpokládám, že to minimálně ještě hodinu zabere. Chceme přece stihnout udělat na vrcholu to cappuccino, a ještě to natočit, abychom měly vše zdokumentované a otestované pro naše kávomilce.

Odhazujeme růžové brýle, nastupujeme na lanovku na Růžové hoře a jedeme nahoru. Je to trochu prohra, ale jde nám přece o to cappuccino a výšlap si můžeme přece zopakovat jindy. Utěšily jsme se tímto v kabině lanovky a vlastně se nám ulevilo.

Z prosklené kabiny bylo vidět, jak je pod námi mlha a mráz.

Kávu mám umletou, vodu ohřátou, lidé kolem už si všimli, že tam nějaké dvě bláznivky dělají něco, co úplně není standartní pro toto počasí, zjevně. A zaujalo je to natolik, že nám dělají trochu obecenstvo. To mě dost znervóznilo, ale připravuji vše dál. Možná jim i vadíme, protože jsme si s kamarádkou vybraly místo pro přípravu toho „nesmyslu“, kde se všichni přece rádi fotí! Logicky u nápisu na omrzlém kamenném sloupu, s nápisem Sněžka 1603 m n.m. Takže si to začínám jasně uvědomovat a kmitám dál a je mi čím dál víc zima a vůbec ne do smíchu na kameru…

Už mám kávu připravenou v cestovní verzi malého kávovaru na espresso a pomalu tlakem ruky, která je úplně prokřehlá mrazem, tlačím vodu ke kávě, aby vznikla dokonalá extrakce. Což je právě to kouzlo, které mění vodu a pražená zrnka do podoby milovaného nápoje – kávy. To se mi krásně podaří a v hrnku už je shot espressa s krémou na povrchu. V kavárně jsou hrníčky nahřívané na kávovaru, aby káva, která je čerstvě připravená, udržela svoji teplotu. To se mi ovšem na vrcholu Sněžky, kde je mráz -8 °C a pocitových -15 °C a vítr o rychlosti 75 km/h, nedaří. Měla jsem si část teplé vody dát do toho hrníčku a těsně před presováním ji vylít, abych alespoň trochu zachránila, co už bylo ta tam, teplý kávový nápoj. Takže získávám v hrníčku studené espresso a ohřívám mléko, což mi zabírá další dobu pro úplné vystydnutí kávy. No, co už… jdeme na šlehání mléka. Mléko má mít pro správné šlehání 55-60 °C. Teploměr ani nemá smysl vyndávat. Je jasné, že až mléko došlehám, bude vlažné.

Bylo studené. Káva také. Mě byla zima a kamarádka už ani nemluvila. Vyndala jsem půjčenou konvičku z kavárny pod Sněžkou a nalila do ní studené mléko a naklonila si hrníček na přípravu latté art. Vnímala jsem vítr v zádech a tak jsem se postavila tak, aby mi vítr nefoukal do přípravy. Zároveň jsem chtěla, aby při tom krásném malování do kávy, byl vidět nápis Sněžka, na tom kamenném sloupu, který už jsme dost dlouho okupovaly naší přípravou kávy. Takže lidé, kteří se chtěli u tohoto artefaktu vyfotit, to prostě museli vzdát a udělat si v tom mrazu fotku jinde.

Když jsem tedy byla připravená a nastavená na kameru, začala jsem mléko vlévat do kávy. Když už bylo vše jasné, že bude studené, chtěla jsem to alespoň zachránit tím obrázkem. Udělat poslední vítězný záběr a šup dolu do tepla. Ve chvíli, kdy se mléko blížilo k hladině kávy, fouknul tak silný poryv větru, že mi vyfouknul mléko z úhlu hrnku a bylo po obrázku!